Slovníček fíček
Michal Jírů
Fíků známe několik, od medového ovoce přes fotbalové góly až po maxipsy, no a různých fíček, těch je ještě víc. Jistě si rozumíme. Máme na mysli poplatky, jakože „fee“. Protentokrát v investicích. Někteří spolupracovníci FFS se mi svěřili, že v nich mají zmatek. Po přečtení tohoto přehledu budete už jistě v obraze, co se fíček týče.Pro přehlednost si roztřiďme investiční poplatky do dvou skupin. Nejprve tu máme poplatky za vstup či za výstup, za uskutečnění obchodu, odměny za návrh a zprostředkování. Typické pro ně je, že jsou spíše jednorázového charakteru a že se vybírají dříve, než byla služba konzumována – nebo nejpozději v týž okamžik.
Entrance Fee či Entry Charge
Anglický výraz pro starý dobrý český „vstupák“. Všichni známe, netřeba dodávat více. Cizokrajný termín pro „předplacený vstupák“ není zaveden, neboť tato praxe je až příliš stará dobrá česká.
Outgoing Fee či Exit Charge
U nás doma se výstupní poplatky příliš nedávají, ale občas se s nimi setkáte. Kdysi nabídkou výstupních poplatků proslula investiční společnost WIOF. Místo vstupních poplatků si účtovali výstupní, které klesaly s tím, jak člověk držel investici čím dál tím déle, až k doporučenému investičnímu horizontu, kdy byly poplatky nulové. Což byl příjemný motivační bonus pro investory. Výstupní poplatky jsou sice férové, ale jejich zásadní problém spočívá v tom, že nejsou provizně atraktivní, pročež se neujaly. Dnes jsou u nás pohříchu výstupní poplatky chápány skoro výhradně jen jako pokuta za předčasný prodej u časově uzamčených nástrojů.
Setup Fee
Poplatek za investiční radu, odměna za sestavení návrhu portfolia. Od vstupního poplatku se liší v tom, že poplatek bývá smluvní a především stále stejný, ať rada obsahuje cokoli. Někdy se dokonce vybírá i tehdy, když klient návrh nerealizuje. V realitě FFS se s ní setkáváme zejména u platformy Moventum, kdy slouží jako alternativa klasickým vstupákům při tzv. placeném poradenství.
Druhá skupina jsou poplatky za péči, odměna za „udržování klienta v teple“, za informační servis, případně za jinak bezplatnou realokaci. Bývají vybírány průběžně (opakovaně) a ex-post, často mají větší či menší návaznost na objem majetku pod správou, někdy dokonce i na výsledek. Jindy naopak mívají podobu i funkci jakéhosi paušálu, v jehož rámci má klient neomezené služby, a to třeba i služby z první skupiny.
Management Fee
Terminus technicus objevující se ve statutech podílových fondů. Všech fondů, i těch pro kvalifikované investory. Bývá to hlavní (často jediná) odměna pro správce fondů za to, že se stará, že aktivně obchoduje. Takzvané MFee se může měnit, ale nestává se to příliš často. Naopak časté je, že různé třídy fondů (dokonce i různé měnové mutace) mají různé Management Fee. Ostatně – právě tento fakt je hlavním smyslem existence např. těch tříd fondů, které jsou určeny jen institucionálním investorům. MFee je závazné, pro všechny podílníky stejné a nelze je nikomu odpustit. Především manažerské poplatky jsou tím hlavním důvodem, proč některým investorům příliš nevoní běžné podílové fondy. Tato averze vůči poplatkům pro manažera fondu se dnes někdy stává takovou hysterií, že jsme svědky toho, že v očích mas najednou nepřirozeně zkrásní i jinak značně neatraktivní produkty jako například ETF – hlavně když nejsou manažerské poplatky.
Nezaměňujme prosím MFee a TER. Byť jde snad na první pohled o totéž, není tomu tak.
Trailer Fee nebo Kick-back Fee či Care Comission, někdy také Care Quality Fee
V podstatě jde jen o část poplatku předchozího, poplatku manažerského. Tímto výrazem se označuje část MFee, která nezůstává v investiční společnosti, ale která se (většinou na měsíční, často ale i na roční bázi) vyplácí obchodníkům, kteří o klienta pečují. V komunitě investičních zprostředkovatelů jde o vděčné téma vášnivých diskuzí. Portfoliomanažeři fondů se totiž domnívají, že bez nich by žádný fond neexistoval, že jejich práce je svým významem ve fondovém obchodování naprosto dominantní, a proto by si zasloužili, aby jim zůstávalo více než jen polovina management fee (přibližně na padesáti procentech totiž dnes leží konsensus ohledně obvyklé výše podílu pro zprostředkovatele). Oproti tomu obchodníci kontrují, že kdyby tomu tak bylo, tak by fondy sice existovaly, ale jen na papíře, protože bez poradců by v nich nebylo ani floka – není odměna, nejsou investoři. Války zatím nejsou krvavé, ale nekonečné debaty na toto téma jsou možná o to výživnější, doporučujeme na dlouhé zimní večery.
Service Fee
Smluvní odměna obchodníka s investorem na pravidelně (většinou jednou ročně) placené částce za to, že poradce klientovi průběžně věnuje nějakou pozornost. Mívá paušální charakter. Sazba bývá proměnná, často dle výše spravovaného majetku, ale často také pevná.
Success Fee, Performance Fee
Jde o podobný poplatek jako Service Fee, až na to, že jeho výše bývá přímo úměrná zisku investora, na výši majetku investora tedy závisí až druhotně. Způsobů, jakým je možné tento poplatek počítat (a vybírat), je několik. Pro všechny bývá společným jmenovatelem, že poradce nikdy není postižen ztrátou, která může případně investora postihnout. V těchto případech bývá „odměna ze zisku“ přinejhorším nulová. Pokud by se někdy někdo ze čtenářů chtěl s klientem dohodnout na nějakém success fee, doporučujeme především vyřešit otázku započítávání nákladů.
Na závěr bychom si dovolili už jen podotknout, že zdaleka nejde o vyčerpávající přehled. Invence obchodníků, kterak klienta zkásnout o nějaký ten peníz, je v podstatě bezbřehá, čemuž odpovídá i bohaté výrazivo. Výčet, který jsme zde uvedli, vychází z poradenské praxe spolupracovníků FFS, jsou zde vybrány jen ty pojmy, se kterými se mohou běžně setkat. Také výklad je přizpůsoben současné realitě FFS – dejte prosím pozor, u různých společností může tentýž výraz znamenat velice různé podmínky, slovníček není ani zdaleka ustálený! Pokud byste měli doplňující dotazy, zejména ke konkrétním poplatkům u reálných řešení, neváhejte se obrátit na produktové oddělení FFS.
Entrance Fee či Entry Charge
Anglický výraz pro starý dobrý český „vstupák“. Všichni známe, netřeba dodávat více. Cizokrajný termín pro „předplacený vstupák“ není zaveden, neboť tato praxe je až příliš stará dobrá česká.
Outgoing Fee či Exit Charge
U nás doma se výstupní poplatky příliš nedávají, ale občas se s nimi setkáte. Kdysi nabídkou výstupních poplatků proslula investiční společnost WIOF. Místo vstupních poplatků si účtovali výstupní, které klesaly s tím, jak člověk držel investici čím dál tím déle, až k doporučenému investičnímu horizontu, kdy byly poplatky nulové. Což byl příjemný motivační bonus pro investory. Výstupní poplatky jsou sice férové, ale jejich zásadní problém spočívá v tom, že nejsou provizně atraktivní, pročež se neujaly. Dnes jsou u nás pohříchu výstupní poplatky chápány skoro výhradně jen jako pokuta za předčasný prodej u časově uzamčených nástrojů.
Setup Fee
Poplatek za investiční radu, odměna za sestavení návrhu portfolia. Od vstupního poplatku se liší v tom, že poplatek bývá smluvní a především stále stejný, ať rada obsahuje cokoli. Někdy se dokonce vybírá i tehdy, když klient návrh nerealizuje. V realitě FFS se s ní setkáváme zejména u platformy Moventum, kdy slouží jako alternativa klasickým vstupákům při tzv. placeném poradenství.
Druhá skupina jsou poplatky za péči, odměna za „udržování klienta v teple“, za informační servis, případně za jinak bezplatnou realokaci. Bývají vybírány průběžně (opakovaně) a ex-post, často mají větší či menší návaznost na objem majetku pod správou, někdy dokonce i na výsledek. Jindy naopak mívají podobu i funkci jakéhosi paušálu, v jehož rámci má klient neomezené služby, a to třeba i služby z první skupiny.
Management Fee
Terminus technicus objevující se ve statutech podílových fondů. Všech fondů, i těch pro kvalifikované investory. Bývá to hlavní (často jediná) odměna pro správce fondů za to, že se stará, že aktivně obchoduje. Takzvané MFee se může měnit, ale nestává se to příliš často. Naopak časté je, že různé třídy fondů (dokonce i různé měnové mutace) mají různé Management Fee. Ostatně – právě tento fakt je hlavním smyslem existence např. těch tříd fondů, které jsou určeny jen institucionálním investorům. MFee je závazné, pro všechny podílníky stejné a nelze je nikomu odpustit. Především manažerské poplatky jsou tím hlavním důvodem, proč některým investorům příliš nevoní běžné podílové fondy. Tato averze vůči poplatkům pro manažera fondu se dnes někdy stává takovou hysterií, že jsme svědky toho, že v očích mas najednou nepřirozeně zkrásní i jinak značně neatraktivní produkty jako například ETF – hlavně když nejsou manažerské poplatky.
Nezaměňujme prosím MFee a TER. Byť jde snad na první pohled o totéž, není tomu tak.
Trailer Fee nebo Kick-back Fee či Care Comission, někdy také Care Quality Fee
V podstatě jde jen o část poplatku předchozího, poplatku manažerského. Tímto výrazem se označuje část MFee, která nezůstává v investiční společnosti, ale která se (většinou na měsíční, často ale i na roční bázi) vyplácí obchodníkům, kteří o klienta pečují. V komunitě investičních zprostředkovatelů jde o vděčné téma vášnivých diskuzí. Portfoliomanažeři fondů se totiž domnívají, že bez nich by žádný fond neexistoval, že jejich práce je svým významem ve fondovém obchodování naprosto dominantní, a proto by si zasloužili, aby jim zůstávalo více než jen polovina management fee (přibližně na padesáti procentech totiž dnes leží konsensus ohledně obvyklé výše podílu pro zprostředkovatele). Oproti tomu obchodníci kontrují, že kdyby tomu tak bylo, tak by fondy sice existovaly, ale jen na papíře, protože bez poradců by v nich nebylo ani floka – není odměna, nejsou investoři. Války zatím nejsou krvavé, ale nekonečné debaty na toto téma jsou možná o to výživnější, doporučujeme na dlouhé zimní večery.
Service Fee
Smluvní odměna obchodníka s investorem na pravidelně (většinou jednou ročně) placené částce za to, že poradce klientovi průběžně věnuje nějakou pozornost. Mívá paušální charakter. Sazba bývá proměnná, často dle výše spravovaného majetku, ale často také pevná.
Success Fee, Performance Fee
Jde o podobný poplatek jako Service Fee, až na to, že jeho výše bývá přímo úměrná zisku investora, na výši majetku investora tedy závisí až druhotně. Způsobů, jakým je možné tento poplatek počítat (a vybírat), je několik. Pro všechny bývá společným jmenovatelem, že poradce nikdy není postižen ztrátou, která může případně investora postihnout. V těchto případech bývá „odměna ze zisku“ přinejhorším nulová. Pokud by se někdy někdo ze čtenářů chtěl s klientem dohodnout na nějakém success fee, doporučujeme především vyřešit otázku započítávání nákladů.
Na závěr bychom si dovolili už jen podotknout, že zdaleka nejde o vyčerpávající přehled. Invence obchodníků, kterak klienta zkásnout o nějaký ten peníz, je v podstatě bezbřehá, čemuž odpovídá i bohaté výrazivo. Výčet, který jsme zde uvedli, vychází z poradenské praxe spolupracovníků FFS, jsou zde vybrány jen ty pojmy, se kterými se mohou běžně setkat. Také výklad je přizpůsoben současné realitě FFS – dejte prosím pozor, u různých společností může tentýž výraz znamenat velice různé podmínky, slovníček není ani zdaleka ustálený! Pokud byste měli doplňující dotazy, zejména ke konkrétním poplatkům u reálných řešení, neváhejte se obrátit na produktové oddělení FFS.