Kolik si mají OSVČ vlastně odvádět na důchodové pojištění?
V únoru tomu bude rok, kdy osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) vykonávající samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní, obdržely dopis ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaely Marksové. V dopise jsou OSVČ varovány, že mohou mít nízký důchod. Zejména OSVČ, které odvádějí nízké nebo minimální platby na důchodové pojištění mohou pocítit razantní snížení životní úrovně ve stáří. Dopis obsahuje, mj., také doporučení pro OSVČ, „aby si ověřily, zda mají zajištěno přiměřené finanční zajištění pro sebe a své blízké“ a „velmi důkladně zvážily posílení svého zabezpečení na stáří“. S tím nelze nesouhlasit.Dnes, s odstupem roku, by bylo zajímavé vědět, kolik lidí na tento dopis zareagovalo a učinilo konkrétní kroky, které by k posílení jejich zabezpečení na stáří vedly. Otázkou ovšem je, jaké konkrétní kroky mohou OSVČ učinit.
OSVČ mají víceméně dvě základní možnosti, jak své zabezpečení na stáří řešit. Mohou posílit svůj důchod vyplácený z důchodového pojištění, tzv. I. důchodový pilíř, nebo posílit soukromé zabezpečení na stáří spořením nebo investicemi, tedy finančními produkty tzv. III. důchodového pilíře v širším pojetí (nejenom doplňkové penzijní spoření). Optimální je kombinace obou předchozích možností, tzn. posílení důchodu z důchodového pojištění i soukromého spoření nebo investic současně.
Věnujme se v tomto příspěvku otázce, zda a případně jak mohou OSVČ posílit svůj důchod vyplácený z důchodového pojištění. Na první část otázky „zda mohou“ lze odpovědět kladně. Na druhou část otázky „jak mohou“ je však odpověď mnohem složitější, než by se mohlo po přečtení uvedeného dopisu zdát. Zkušenost z praxe nám ukazuje, že rada obsažená v dopise ministryně Marxové, že „každá OSVČ si může podle vlastního uvážení stanovit základ pro placení pojistného (na důchodové pojištění) vyšší“ by ve většině případů neznamenala optimální řešení, zejména pokud by se OSVČ nechala inspirovat jejími příklady s navýšením plateb pojistného na dvou až čtyřnásobek zákonného minima.
Co je myšleno zákonným minimem? OSVČ vykonávající hlavní činnost platí pojistné na důchodové pojištění ve výši 29,2 % vyměřovacího základu, kterým je polovina jejich daňového základu. Pokud dosáhnou vyměřovacího základu nižšího než tzv. minimální roční vyměřovací základ, platí pojistné z tohoto minimálního základu. Roční minimální vyměřovací základ je dvanáctinásobek měsíčního minimálního vyměřovacího základu, který se stanovuje každý rok z průměrné mzdy. Pro letošní rok činí měsíční minimální vyměřovací základ 7 058 Kč (roční 84 696 Kč) a minimální měsíční platba (záloha) na důchodové je tedy 2 061 Kč. Dvojnásobek minimálního pojistného je tedy 4 122 Kč a čtyřnásobek 8 244 Kč. Jednoduché, že? V čem je tedy problém?
To, o čem se ministryně Marksová, když psala o dvojnásobném až čtyřnásobném zvýšení plateb na důchodové pojištění, nezmínila, je fakt, že dobrovolné zvýšení plateb na důchodové pojištění, pokud má mít smysl, by nemělo překročit svou optimální hodnotu. Obecně výše této optimální platby odpovídá 29,2 % hodnoty tzv. první redukční hranice, od které se příjmy (vyměřovací základy) redukují na 26 %. Nad tuto částku jsou tři čtvrtiny plateb (přesně 74 %) na důchodové pojištění použity na cizí důchody (princip solidarity). V letošním roce 2017 je první redukční hranice stanovena ve výši 12 423 Kč a jí tedy odpovídá optimální měsíční platba (záloha) na důchodové pojištění 3 628 Kč. A to není ani dvojnásobek zmíněného minima (o čtyřnásobku ani nemluvě).
Zdá se tedy, že otázka dobrovolného zvýšení pojistného u OSVČ je vyřešena. Ale zdaleka ještě není. Uvedený princip by totiž platil pouze za předpokladu, že by člověk odváděl optimální pojistné na důchodové pojištění po celou dobu výdělečné činnosti. To je ale ideální scénář. Život píše zcela jiné příběhy. Většinou se setkáváme s případy, kdy člověk nejdříve pracoval jako zaměstnanec, kde odvody na důchodové pojištění jsou vysoké a z více než ¾ je odvádí zaměstnavatel. Z tohoto období si většinou odnáší základ dobrého státního důchodu. Pak začíná podnikat a díky nízkým odvodům na důchodové pojištění si začíná tzv. „ředit“osobní vyměřovací základ, což, jednoduše řečeno, je průměrný hrubý příjem za dosavadní výdělečnou činnost přepočítaný na úroveň dnešních příjmů. Následuje zase zaměstnání a pak třeba zase podnikání. Situace se mění a s ní se také mění částka, kterou si člověk odvádí na důchodové pojištění.
Chceme-li skutečně najít optimální výši odvodů pro OSVČ, tak to už je tzv. „vyšší dívčí“. Jak se říká, “dábel je skryt v detailu“, a v tomto případě jsou to jsou čtyři základní údaje, bez kterých nemáme šanci. Nejdříve musíme znát doposud odpracovanou dobu, ze které se příjmy započítávají pro důchod (přesněji dosavadní část tzv. rozhodného období), pak jí odpovídající osobní vyměřovací základ, dále dobu zbývající do důchodu, tzn. dobu, po kterou bude daný OSVČ vykonávat výdělečnou činnost (přesněji zbývající část rozhodného období) a nakonec celkovou dobu pojištění. A teprve na základě těchto informací lze dopočítat tzv. optimální výši odvodů na důchodové pojištění tak, aby člověk na konci dosáhl stavu, kdy jeho osobní vyměřovací základ bude roven první redukční hranici. Takto dosažený důchod je maximální důchod, který lze dosáhnout skutečně efektivně. Vyšší důchod by byl dosažen s náklady, které výrazně převažují přínos.
Je to složité, a tak pro lepší pochopení si uveďme konkrétní příklady, které přináší život. Následující výpočty jsou pro zjednodušení provedeny v současné hodnotě roku 2017, tzn. že není uvažováno s růstem mezd, a tím ani se změnou ostatních ukazatelů.
Jsou tři OSVČ, které platí minimální pojistné na důchodové pojištění a na začátku roku 2017 se rozhodují, zda a o kolik by si mohli dobrovolně zvýšit měsíční zálohy na důchodové pojištění. Všechny tři OSVČ dosáhnou 45 roků pojištění a zbývá jim 9 roků do konce rozhodného období. Nespoléhaly na rady ministryně Marksové a nechali si spočítat optimální pojistné. Jednotlivé OSVČ se od sebe liší pouze výší osobního vyměřovacího základu vypočteného za dosavadních 31 roků trvající rozhodné období, a tím i výší „dosavadního“ důchodu spočítaného na úrovni roku 2017.
PŘÍKLAD Č.1
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 10 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 9 300 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 8 854 Kč, tzn. že klesne o 446 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného má smysl. Spočítaná optimální platba je 6 065 Kč a při jejím placení po dobu zbývajících 13 roků bude její konečný důchod 10 936 Kč, tzn. že se zvýší o 1 636 Kč. V porovnání s důchodem při minimální platbě pojistného bude vyšší o 2 082 Kč. Pojistné zaplacené navíc se jí vrátí po 17 letech výplaty důchodu.
PŘÍKLAD Č.2
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 13 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 11 037 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 10 423 Kč, tzn. že klesne o 614 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného má smysl. Spočítaná optimální platba je 3 048 Kč a při jejím placení po dobu zbývajících 13 roků bude její konečný důchod 10 936 Kč, tzn. že klesne o 102 Kč. V porovnání s důchodem při minimální platbě pojistného bude vyšší o 513 Kč. Pojistné zaplacené navíc se jí vrátí po 17 letech výplaty důchodu.
PŘÍKLAD Č.3
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 20 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 12 266 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 11 755 Kč, tzn. že klesne o 511 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného však nemá smysl. Návratnost jakékoliv částky pojistného nad minimální hodnotu by byla až po 67 letech výplaty důchodu.
Jak je vidět, odvody na důchodové pojištění a z nich odvíjející se výše starobního důchodu, není jednoduchá disciplína. Každý člověk, plátce důchodového pojištění, je jedinečný případ. Nelze tedy paušálně říci, kolik je ideální částka, kterou by si měl OSVČ odvádět. A už vůbec nelze říci: „plaťte si dvoj, troj nebo čtyřnásobek povinného minima, čím více tím lépe“. Jedná se o naprosto individuální posouzení každého jednoho člověka na základě znalosti historie jeho dosavadní výdělečné činnosti a predikce té budoucí. Jedině tak si můžeme na jedné straně zajistit solidní důchod od státu a na straně druhé nevyhazovat peníze zbytečně do černé díry.
POZNÁMKA NA ZÁVĚR
Možná si po přečtení tohoto příspěvku, řeknete, že je to příliš složité, že vám nestojí zato, se touto otázku zabývat a že bude nejjednodušší nechat to „plavat“. K tomu je třeba dodat, že optimalizace plateb důchodového pojištění je pro OSVČ v podstatě jediná výhoda proti zaměstnancům, kteří tuto možnost nemají. Nevyužití možnosti optimálního zvýšení pojistného znamená, že se připravím o část důchodu od státu, kterou mohu dosáhnout efektivně. K tomu je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat jen o výši starobního důchodu, ale taky invalidního důchodu a důchodů pozůstalostních, tzn. vdovského nebo vdoveckého a sirotčích. Lze tedy doporučit každé OSVČ na hlavní činnost řešení optimalizace důchodového pojištění neodkládat.
OSVČ mají víceméně dvě základní možnosti, jak své zabezpečení na stáří řešit. Mohou posílit svůj důchod vyplácený z důchodového pojištění, tzv. I. důchodový pilíř, nebo posílit soukromé zabezpečení na stáří spořením nebo investicemi, tedy finančními produkty tzv. III. důchodového pilíře v širším pojetí (nejenom doplňkové penzijní spoření). Optimální je kombinace obou předchozích možností, tzn. posílení důchodu z důchodového pojištění i soukromého spoření nebo investic současně.
Věnujme se v tomto příspěvku otázce, zda a případně jak mohou OSVČ posílit svůj důchod vyplácený z důchodového pojištění. Na první část otázky „zda mohou“ lze odpovědět kladně. Na druhou část otázky „jak mohou“ je však odpověď mnohem složitější, než by se mohlo po přečtení uvedeného dopisu zdát. Zkušenost z praxe nám ukazuje, že rada obsažená v dopise ministryně Marxové, že „každá OSVČ si může podle vlastního uvážení stanovit základ pro placení pojistného (na důchodové pojištění) vyšší“ by ve většině případů neznamenala optimální řešení, zejména pokud by se OSVČ nechala inspirovat jejími příklady s navýšením plateb pojistného na dvou až čtyřnásobek zákonného minima.
Co je myšleno zákonným minimem? OSVČ vykonávající hlavní činnost platí pojistné na důchodové pojištění ve výši 29,2 % vyměřovacího základu, kterým je polovina jejich daňového základu. Pokud dosáhnou vyměřovacího základu nižšího než tzv. minimální roční vyměřovací základ, platí pojistné z tohoto minimálního základu. Roční minimální vyměřovací základ je dvanáctinásobek měsíčního minimálního vyměřovacího základu, který se stanovuje každý rok z průměrné mzdy. Pro letošní rok činí měsíční minimální vyměřovací základ 7 058 Kč (roční 84 696 Kč) a minimální měsíční platba (záloha) na důchodové je tedy 2 061 Kč. Dvojnásobek minimálního pojistného je tedy 4 122 Kč a čtyřnásobek 8 244 Kč. Jednoduché, že? V čem je tedy problém?
To, o čem se ministryně Marksová, když psala o dvojnásobném až čtyřnásobném zvýšení plateb na důchodové pojištění, nezmínila, je fakt, že dobrovolné zvýšení plateb na důchodové pojištění, pokud má mít smysl, by nemělo překročit svou optimální hodnotu. Obecně výše této optimální platby odpovídá 29,2 % hodnoty tzv. první redukční hranice, od které se příjmy (vyměřovací základy) redukují na 26 %. Nad tuto částku jsou tři čtvrtiny plateb (přesně 74 %) na důchodové pojištění použity na cizí důchody (princip solidarity). V letošním roce 2017 je první redukční hranice stanovena ve výši 12 423 Kč a jí tedy odpovídá optimální měsíční platba (záloha) na důchodové pojištění 3 628 Kč. A to není ani dvojnásobek zmíněného minima (o čtyřnásobku ani nemluvě).
Zdá se tedy, že otázka dobrovolného zvýšení pojistného u OSVČ je vyřešena. Ale zdaleka ještě není. Uvedený princip by totiž platil pouze za předpokladu, že by člověk odváděl optimální pojistné na důchodové pojištění po celou dobu výdělečné činnosti. To je ale ideální scénář. Život píše zcela jiné příběhy. Většinou se setkáváme s případy, kdy člověk nejdříve pracoval jako zaměstnanec, kde odvody na důchodové pojištění jsou vysoké a z více než ¾ je odvádí zaměstnavatel. Z tohoto období si většinou odnáší základ dobrého státního důchodu. Pak začíná podnikat a díky nízkým odvodům na důchodové pojištění si začíná tzv. „ředit“osobní vyměřovací základ, což, jednoduše řečeno, je průměrný hrubý příjem za dosavadní výdělečnou činnost přepočítaný na úroveň dnešních příjmů. Následuje zase zaměstnání a pak třeba zase podnikání. Situace se mění a s ní se také mění částka, kterou si člověk odvádí na důchodové pojištění.
Chceme-li skutečně najít optimální výši odvodů pro OSVČ, tak to už je tzv. „vyšší dívčí“. Jak se říká, “dábel je skryt v detailu“, a v tomto případě jsou to jsou čtyři základní údaje, bez kterých nemáme šanci. Nejdříve musíme znát doposud odpracovanou dobu, ze které se příjmy započítávají pro důchod (přesněji dosavadní část tzv. rozhodného období), pak jí odpovídající osobní vyměřovací základ, dále dobu zbývající do důchodu, tzn. dobu, po kterou bude daný OSVČ vykonávat výdělečnou činnost (přesněji zbývající část rozhodného období) a nakonec celkovou dobu pojištění. A teprve na základě těchto informací lze dopočítat tzv. optimální výši odvodů na důchodové pojištění tak, aby člověk na konci dosáhl stavu, kdy jeho osobní vyměřovací základ bude roven první redukční hranici. Takto dosažený důchod je maximální důchod, který lze dosáhnout skutečně efektivně. Vyšší důchod by byl dosažen s náklady, které výrazně převažují přínos.
Je to složité, a tak pro lepší pochopení si uveďme konkrétní příklady, které přináší život. Následující výpočty jsou pro zjednodušení provedeny v současné hodnotě roku 2017, tzn. že není uvažováno s růstem mezd, a tím ani se změnou ostatních ukazatelů.
Jsou tři OSVČ, které platí minimální pojistné na důchodové pojištění a na začátku roku 2017 se rozhodují, zda a o kolik by si mohli dobrovolně zvýšit měsíční zálohy na důchodové pojištění. Všechny tři OSVČ dosáhnou 45 roků pojištění a zbývá jim 9 roků do konce rozhodného období. Nespoléhaly na rady ministryně Marksové a nechali si spočítat optimální pojistné. Jednotlivé OSVČ se od sebe liší pouze výší osobního vyměřovacího základu vypočteného za dosavadních 31 roků trvající rozhodné období, a tím i výší „dosavadního“ důchodu spočítaného na úrovni roku 2017.
PŘÍKLAD Č.1
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 10 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 9 300 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 8 854 Kč, tzn. že klesne o 446 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného má smysl. Spočítaná optimální platba je 6 065 Kč a při jejím placení po dobu zbývajících 13 roků bude její konečný důchod 10 936 Kč, tzn. že se zvýší o 1 636 Kč. V porovnání s důchodem při minimální platbě pojistného bude vyšší o 2 082 Kč. Pojistné zaplacené navíc se jí vrátí po 17 letech výplaty důchodu.
PŘÍKLAD Č.2
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 13 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 11 037 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 10 423 Kč, tzn. že klesne o 614 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného má smysl. Spočítaná optimální platba je 3 048 Kč a při jejím placení po dobu zbývajících 13 roků bude její konečný důchod 10 936 Kč, tzn. že klesne o 102 Kč. V porovnání s důchodem při minimální platbě pojistného bude vyšší o 513 Kč. Pojistné zaplacené navíc se jí vrátí po 17 letech výplaty důchodu.
PŘÍKLAD Č.3
OSVČ dosáhla osobní vyměřovací základ 20 000 Kč a „dosavadní“ důchod je 12 266 Kč.
Při pokračování platby minimálního pojistného 2 061 Kč bude její konečný důchod 11 755 Kč, tzn. že klesne o 511 Kč. Dobrovolné zvýšení pojistného však nemá smysl. Návratnost jakékoliv částky pojistného nad minimální hodnotu by byla až po 67 letech výplaty důchodu.
Jak je vidět, odvody na důchodové pojištění a z nich odvíjející se výše starobního důchodu, není jednoduchá disciplína. Každý člověk, plátce důchodového pojištění, je jedinečný případ. Nelze tedy paušálně říci, kolik je ideální částka, kterou by si měl OSVČ odvádět. A už vůbec nelze říci: „plaťte si dvoj, troj nebo čtyřnásobek povinného minima, čím více tím lépe“. Jedná se o naprosto individuální posouzení každého jednoho člověka na základě znalosti historie jeho dosavadní výdělečné činnosti a predikce té budoucí. Jedině tak si můžeme na jedné straně zajistit solidní důchod od státu a na straně druhé nevyhazovat peníze zbytečně do černé díry.
POZNÁMKA NA ZÁVĚR
Možná si po přečtení tohoto příspěvku, řeknete, že je to příliš složité, že vám nestojí zato, se touto otázku zabývat a že bude nejjednodušší nechat to „plavat“. K tomu je třeba dodat, že optimalizace plateb důchodového pojištění je pro OSVČ v podstatě jediná výhoda proti zaměstnancům, kteří tuto možnost nemají. Nevyužití možnosti optimálního zvýšení pojistného znamená, že se připravím o část důchodu od státu, kterou mohu dosáhnout efektivně. K tomu je třeba si uvědomit, že se nemusí jednat jen o výši starobního důchodu, ale taky invalidního důchodu a důchodů pozůstalostních, tzn. vdovského nebo vdoveckého a sirotčích. Lze tedy doporučit každé OSVČ na hlavní činnost řešení optimalizace důchodového pojištění neodkládat.